Proč vědci sledují dvě černé díry v jedné galaxii

Představte si dva objekty miliardkrát těžší než Slunce, které se k sobě řítí nepředstavitelnou rychlostí. Astronomové právě v galaxii Mrk 501 objevili něco, co vypadá jako finální tanec dvou supermasivních černých děr. Je to fascinující, protože k jejich kolizi by mohlo dojít už během příštího století, což je v kosmickém měřítku doslova zítra.

Proč je galaxie Mrk 501 jiná než ostatní

Většina galaxií má ve svém středu jednu dominantní černou díru. V mé praxi astronoma-pozorovatele se málokdy setkáte s tak jasným důkazem o „dvojitém pohonu“. Tým vědců z Institutu Maxe Plancka si ale všiml, že z centra galaxie Mrk 501 nevychází jeden proud hmoty, ale pravděpodobně dva.

Co přesně vědci v datech našli:

• Dva nezávislé jetové proudy plazmatu střílející do vesmíru.
• Pohyb připomínající kymácející se dětskou káču (vlk).
• Dvě různé periody kolísání světla – jedna sedmiletá a jedna extrémně krátká, trvající jen 121 dní.

Záhada „posledního parseku“ v praxi

Tady začíná ta pravá vědecká detektivka. Podle teoretických modelů by se k sobě dvě černé díry tak blízko vůbec neměly dostat. Existuje totiž problém zvaný „problém posledního parseku“. Je to jako byste se snažili protlačit dva obří magnety k sobě, ale okolní hvězdy a plyn už jim prostě nepomáhají zpomalit.

Zajímavé články:

• Proč zkušení rodiče nikdy nenutí děti do jídla silou
• Zlatavé tvarohové kuličky bez kapky tuku: Airfryer trik, který Češi milují
• Proč vědci nyní přehrávají videa z myších mozků pixel po pixelu

Pokud se pozorování potvrdí, tyto dvě černé díry jsou od sebe vzdáleny jen 250 až 540krát více, než je Země od Slunce. To je v měřítku vesmíru téměř dotek. Ale je tu jedno „ale“: galaxie je od nás vzdálená asi 464 milionů světelných let, takže to, co vidíme, se technicky vzato stalo v hluboké minulosti.

Jak to ovlivní náš pohled na vesmír?

V naší české kotlině s oblibou říkáme, že co oči nevidí, to srdce nebolí. U černých děr to ale neplatí. Pokud tyto dvě kolosy splynou, vyšlou do prostoru gravitační vlny tak silné, že je možná zachytíme pomocí speciálních detektorů.

Co můžeme očekávat v nejbližších letech:

1. Zpřesnění měření pomocí radioteleskopů s extrémním rozlišením.
2. Pátrání po nízkofrekvenčních gravitačních vlnách.
3. Pozorování, zda frekvence signálu začne prudce stoupat – neklamná známka blížící se srážky.

Máme se bát vesmírného otřesu?

Ačkoliv jde o srážku nepředstavitelných rozměrů, pro nás na Zemi je to hlavně velkolepé divadlo. Je to jako sledovat ohňostroj z opačné strany planety – uvidíme záři, ale tlaková vlna k nám nedorazí tak, aby nás ohrozila. Je to vzácná šance v reálném čase sledovat růst vesmírných monster.

Myslíte si, že se lidstvu podaří zachytit okamžik srážky v přímém přenosu, nebo nás tajemství černých děr opět něčím překvapí? Dejte mi vědět v komentářích!