Představte si, že každou sekundu vaším tělem proletí biliony neviditelných částic, aniž byste cokoli cítili. Jsou to neutrina, kterým vědci přezdívají „duchové vesmíru“. Jsou tu s námi od Velkého třesku, ale teprve teď se nám daří nahlédnout pod pokličku jejich tajemství díky gigantické podzemní laboratoři.
Čínský projekt JUNO (Jiangmen Underground Neutrino Observatory) právě zveřejnil první výsledky po dvou měsících ostrého provozu. A i když to zní jako čistá sci-fi, pro nás to znamená, že jsme se konečně přiblížili k pochopení toho, z čeho je postaven samotný vesmír.
Proč se vědci schovávají hluboko pod zemí?
Možná si říkáte, proč se kvůli troše světla kopou díry hluboké 700 metrů. Odpověď je jednoduchá: ticho. Na povrchu nás bombarduje kosmické záření, které by jemné přístroje úplně ohlušilo. Dole v podzemí je detektor chráněn vrstvami horniny jako v trezoru.
Co jsme se z prvních dat dozvěděli?
Zajímavé články:
- Neutrina nejsou všechna stejná; existují ve třech „příchutích“ a během své cesty se mezi nimi neustále mění.
- Měření z detektoru JUNO jsou zatím nejvíc precizní v historii fyziky.
- Vědci sledují antineutrina přicházející ze dvou blízkých jaderných elektráren, která v detektoru vyvolávají drobné záblesky světla.
Záhada tří sourozenců: Kdo je tady nejtěžší?
V mé praxi mě fascinuje jedna věc – i když se o neutrinech učíme desítky let, stále nevíme, kolik přesně váží. Jsou tak lehká, že to skoro vypadá, jako by žádnou hmotnost neměla. Víme, že dvě „příchutě“ jsou si váhově blízké a ta třetí je takový „podivín“.
V čem je ten trik? Vědci zatím netuší, jestli jsou dvě těžká a jedno lehké, nebo naopak. První výsledky z Číny ukazují, že detektor je dostatečně citlivý na to, aby tuhle hádanku v příštích letech rozlouskl. Je to jako sledovat detektivku, kde se hlavní pachatel odmaskuje až v poslední kapitole.
Praktický pohled: Proč by vás to mělo zajímat?
Možná si říkáte, že v Praze nebo Brně vám znalost hmotnosti neutrina rohlík nezlevní. Ale vzpomeňte si na rentgen nebo laser. Na začátku to byla taky jen „zbytečná“ laboratorní zábava. Pochopení těchto částic může v budoucnu vést k úplně novým způsobům komunikace nebo sledování toho, co se děje v jádru naší planety.
Už brzy se do hry zapojí podobné projekty v Japonsku a USA, které budou čínská data prověřovat. Čeká nás dekáda objevů, které přepíšou učebnice fyziky. Co myslíte, dokážeme někdy tyto „duchy“ využít pro své vlastní technologie, nebo zůstanou navždy jen nepolapitelnými cestovateli vesmírem?
