Proč zkušení echolokátoři dokážou vidět věci jen pomocí mlasnutí jazykem

Představte si, že vstoupíte do naprosto temné místnosti, a přesto přesně víte, kde stojí židle a jak daleko je stěna. Možná to zní jako superschopnost z komiksu, ale věda potvrzuje, že tuto dovednost máme v sobě všichni. Stačí jen vědět, jak „poslouchat“ prostor.

Možná jste o echolokaci slyšeli v souvislosti s delfíny, ale v mé praxi mě vždy fascinovalo, jak plastický je lidský mozek. Nejnovější výzkum z institutu Smith-Kettlewell v San Franciscu ukázal, že lidé, kteří se naučili vidět zvukem, nevyužívají jen sluch, ale doslova přeprogramovali svá vizuální centra pro zpracování ozvěny.

Jak funguje „lidský sonar“ v praxi

Zatímco většina z nás vnímá zvuk jen jako hluk nebo hudbu, experti na echolokaci používají mlasnutí jazykem nebo klepání holí k vytvoření vizuální mapy. Mimochodem, nejde jen o směr. Z jediného odrazu dokážou poznat:

• Velikost a přesný tvar objektu před nimi.
• Materiál, ze kterého je věc vyrobena (např. kov vs. dřevo).
• Vzdálenost s přesností na centimetry.

Mozek skládá puzzle z každého odrazu

Vědci pomocí EEG zjistili, že mozek nečeká na jeden dokonalý zvuk. Funguje to spíše jako postupné zaostřování objektivu u fotoaparátu. S každým dalším „kliknutím“ se obraz v hlavě stává jasnějším. U expertů, kteří přišli o zrak v raném věku, dochází k fascinujícímu zlomu kolem osmého mlasnutí – v tu chvíli mozek náhle pospojuje data a vytvoří ucelený obraz okolí.

Zajímavé články:

• Proč dýcháte převážně jednou nosní dírkou a co to znamená
• Proč se první galaxie tvořily dřív, než jsme čekali: Astronomové přidali do výpočtů chybějící prach
• Důvod, proč zkušení hostitelé čistí pohovku pomocí pokličky a tablety do myčky

Zajímavý postřeh: Nejostřeji lidský mozek „vidí“ zvukem v úhlu 45 stupňů od středu obličeje. Je to jakýsi „echo-akustický sweet spot“, kde jsou naše smysly nejcitlivější.

Můžete se to naučit i vy?

Dobrá zpráva je, že základy echolokace se podle studií dají osvojit už za 10 týdnů tréninku. I když pravděpodobně hned nebudete jezdit na kole se zavázanýma očima, můžete začít jednoduchým cvičením:

1. Zavřete oči v tiché místnosti a pomalu mlasněte jazykem.
2. Sledujte, jak se zvuk mění, když se přiblížíte ke zdi nebo k otevřenému oknu.
3. Soustřeďte se na „hustotu“ vzduchu před vámi – zvuk odrážející se od pevné překážky působí subjektivně „tvrději“.

Je fascinující sledovat, jak se naše smysly dokážou adaptovat na české prostředí, kde se často pohybujeme v úzkých uličkách nebo členitých interiérech. Naše tělo má nástroje, o kterých se nám ani nesnilo, jen jsme je v moderním světě plném světel přestali používat.

Věříte, že byste se dokázali spolehnout čistě na svůj sluch, kdyby se náhle zhasla všechna světla, nebo je pro vás představa pohybu bez očí nepředstavitelná?