Pravděpodobně o své krvi, která vám právě teď proudí tělem, nepřemýšlíte víc než o dechu nebo mrkání. Je to prostě automatická součást života. Jenže pro vědce z Kjótské univerzity je tato červená tekutina fascinující záhadou, která skrývá tajemství starší než samotná živočišná říše.
Nedávno jsem narazil na studii, která mě donutila úplně přehodnotit to, co vnímám jako „lidské“. Vědci totiž zjistili, že naše krevní buňky nejsou žádným novým vynálezem evoluce, ale přepracovanou technologií zděděnou po jednobuněčných předcích z doby před 700 miliony let.
Dědictví starší než kosti
Zatímco kosti nebo mušle po sobě zanechávají fosilie, měkké buňky prostě zmizí. Vědci proto museli použít metodu digitálního detektiva: analyzovali takzvaný transkriptom – v podstatě snímek toho, které geny jsou v buňce aktivní.
Při srovnávání lidí, ryb, mořských hub a dokonce i mikroskopických jednobuněčných organismů narazili na šokující shodu. První „krev“ v historii planety se vůbec nepodobala těm elegantním nosičům kyslíku, které známe dnes.
- Původní krevní buňky byly draví amébovití „vysavači“.
- Fungovaly podobně jako dnešní makrofágy (bílé krvinky).
- Jejich hlavním úkolem nebylo rozvádět kyslík, ale pohlcovat vetřelce.
Genetický přepínač, který přežil věky
V mých očích je nejzajímavějším objevem gen jménem Fos. Tento prastarý kousek kódu najdeme v našich krvinkách i u prvoků. Když vědci tento gen u jednobuněčných organismů „vytočili na maximum“, začaly se chovat přesně jako osamělí lovci v naší krvi.
Zajímavé články:
Ale je tu zásadní nuance: tato mašinerie vznikla stovky milionů let předtím, než se vůbec oddělili živočichové od svých jednobuněčných bratranců. Máte v sobě doslova software, který běží bez restartu už od praoceánu.
Jak se z „čističů“ stali „přepravci“
Evoluce je mistr recyklace. Z původních buněk podobných makrofágům se postupem času oddělily dvě hlavní větve:
- První větev si ponechala obrannou funkci (dnešní B-buňky tvořící protilátky).
- Druhá větev se specializovala na alarmy (žírné buňky) a později i na červené krvinky a destičky.
Když si u nás v Česku ráno dáváte kávu nebo jdete na odběr krve k lékaři, vzpomeňte si na to, že ve vás koluje odkaz předků, kteří byli jen malými tečkami v nekonečném moři. Jsme v podstatě kráčející archivy.
Pomůže nám tento objev lépe pochopit, jak vzniká rakovina krve? Vědci věří, že ano. Rozpletením historie těchto buněk totiž zjišťujeme, co se v nich může „porouchat“ na té nejzákladnější úrovni.
Fascinuje vás představa, že vaše tělo využívá 700 milionů let starou technologii, nebo vám to přijde trochu děsivé?
