Představte si ten moment: v žaludku máte uzel, srdce vám buší jako o závod, ale vy netušíte proč. Je to úzkost? Nadšení z rande v kavárně na Vinohradech? Nebo jen příliš silné dopolední espresso?
Pro miliony lidí to není jen chvilkové zmatení, ale každodenní realita. Tento stav se jmenuje alexithymie – výraz z řečtiny, který doslova znamená „nemít slova pro emoce“. Nejde o to, že by tito lidé byli „bezcitní“, jen nedokážou své pocity pojmenovat a rozklíčovat.
Více než jen „špatná nálada“
V mé praxi si všímám, že lidé s alexithymií často zaměňují emoce za fyzické příznaky. Když se jich zeptáte, jak se cítí, popíší vám bolest hlavy nebo únavu, ale uniká jim, že příčinou je hluboký smutek nebo vztek. Podle odhadů se to týká 5 až 10 % populace, což v českém kontextu znamená statisíce lidí.
- Fyzický chaos: Bušení srdce vnímáte jako námahu, ne jako strach.
- Logický filtr: Místo prožívání situace se soustředíte jen na fakta – co se stalo, co je třeba udělat.
- Sociální bariéra: Vaše okolí si může myslet, že jste odtažití nebo chladní, i když vám na nich velmi záleží.

Proč je to past pro vztahy i kariéru?
Emoce fungují jako vnitřní kompas. Pomáhají nám dělat rychlá rozhodnutí v nejistých situacích. Pokud tento kompas nefunguje, je těžké poznat, komu věřit nebo kdy v práci „zatáhnout za záchrannou brzdu“ dřív, než vyhoříte.
Zajímavé články:
Zajímavé je, že alexithymie často doprovází jiné stavy. Například u 50 % lidí na autistickém spektru najdeme právě tyto potíže. Objevuje se ale i u lidí s PTSD nebo chronickým stresem, který je v dnešní době až příliš běžný.
Praktický hack: Jak začít „cítit“?
Pokud máte pocit, že se vás to týká, začněte u těla. Emoce nejsou v hlavě, ale v hrudníku, břiše a svalech. Zkuste si během dne položit otázku: „Kde teď v těle cítím napětí?“. Pomoci může i mobilní aplikace na sledování nálady nebo obyčejný deník, kde se místo událostí zaměříte na fyzické vjemy.
Ale je tu jeden důležitý nuance: Alexithymie není diagnóza, je to rys, se kterým se dá pracovat. Cesta k emocím nevede přes analýzu, ale přes trpělivost k vlastnímu tělu.
Cítili jste někdy, že vaše tělo křičí, ale vy jste nerozuměli ani slovu? Napište mi do komentářů, jak se u vás projevuje stres nebo radost.









