Když se v českých lesích vydáte na túru a narazíte na rozcestník, automaticky chápete, že dvě stejné šipky ukazují různé směry jen díky svému otočení. Zdá se to jako naprostá banalita, kterou nás naučili v první třídě. Jenže nová studie ukazuje, že naše schopnost chápat geometrii není výsledkem školních lavic, ale něčím mnohem hlubším.
Překvapivé zjištění z laboratoře
V mé praxi mě vždy fascinovalo, jak moc se snažíme odlišit od zbytku živočišné říše. Vědci z Carnegie Mellon University se však rozhodli otestovat hranici mezi lidským a zvířecím vnímáním. Vzali skupinu paviánů, makaků, amerických předškoláků a dospělých dobrovolníků z domorodých kmenů s minimálním vzděláním.
Všem předložili jednoduchý úkol na dotykové obrazovce: najít dvojice geometrických tvarů, které jsou stejné, i když jsou jinak otočené nebo zmenšené. Výsledek všechny šokoval.
- Předškoláci bez matematického vzdělání chybovali stejně často jako opice.
- Obě skupiny se raději spoléhaly na intuici než na logická pravidla.
- Překryv mezi schopnostmi dětí a primátů byl téměř stoprocentní.
Intuice vs. školní dril
Možná si říkáte, že jako dospělí byste takový test zvládli levou zadní. Máte pravdu. Ale není to proto, že jste chytřejší než opice od přírody. Je to proto, že český vzdělávací systém do nás od dětství „vtlouká“ symboly.
Zajímavé články:
Zatímco my vidíme rovnoběžky, úhly a symetrii, opice a malé děti vidí tvary jako objekty v prostoru. Bylo fascinující sledovat, jak se i bez znalosti slov jako „pravý úhel“ dokázali primáti prokousat složitými úkoly, pokud za odměnu dostali kukuřičnou pecku (u dětí mimochodem fungovaly obyčejné samolepky).
Co to znamená pro nás?
And now for the most interesting part: tato studie dokazuje, že naše abstraktní myšlení nevzniklo z ničeho. Škola nevytváří matematické myšlení od nuly, ale pouze obrušuje nástroje, které jsme zdědili po svých předcích před miliony let.
Můj tip pro rodiče: Místo toho, abyste děti učili názvy tvarů z knížek, nechte je skládat dřevěné kostky nebo stavět hrady z písku. Rozvíjíte tím jejich přirozenou „opičí“ intuici, která je základem pro pozdější logiku.
Všimli jste si někdy, jak vaše děti řeší skládačky? Přemýšlejí u toho, nebo prostě zkouší, co kam zapadne, dokud to „necvakne“? Napište mi své postřehy do komentářů!
