Možná to znáte ze svého okolí nebo z čekáren českých poliklinik – lékaři se často přou, zda jde o těžkou depresi, bipolární poruchu nebo začínající schizofrenii. Hranice mezi těmito diagnózami je totiž mnohem tenčí, než jsme si dosud mysleli. Nejnovější rozsáhlá studie ukazuje, že naše genetická mapa v tom má mnohem větší „hokej“, než uvádějí učebnice psychiatrie.
Jeden kód, různé tváře
V mé praxi mě vždy fascinovalo, jak se symptomy různých pacientů prolínají. Nyní máme v ruce důkaz: vědci analyzovali DNA více než 1 milionu lidí a zjistili, že to, co nazýváme různými nemocemi, jsou často jen různé projevy stejného biologického procesu.
Tady je pět hlavních genetických skupin, které vědci identifikovali:
- Kompulzivní skupina: Anorexie, Touretteův syndrom a OCD.
- Emoční skupina: Deprese, úzkost a PTSD.
- Vývojová skupina: Autismus a ADHD (proto se tak často vyskytují společně).
- Látky: Poruchy spojené s užíváním návykových látek.
- Psychotické jádro: Schizofrenie a bipolární porucha.
Šokující shoda u schizofrenie
Nejzajímavějším zjištěním je vztah mezi schizofrenií a bipolární poruchou. Sdílejí neuvěřitelných 70 % genetického signálu. Z biologického hlediska jde o téměř identické procesy, které se jen u každého člověka projeví trochu jinak. Je to jako mít v autě stejnou vadu motoru, která u jednoho způsobuje přehřívání a u druhého cukání při jízdě.
Zajímavé články:
Proč je to důležité pro vás? Pokud se někdo v rodině léčí s jednou z těchto diagnóz, riziko pro ostatní členy rodiny se nemusí vztahovat jen na tu konkrétní nemoc, ale na celou genetickou skupinu. Mimochodem, tyto geny ovlivňují vývoj mozku už v embryonálním stádiu, což vysvětluje, proč je léčba v dospělosti někdy tak složitá.
Co to znamená pro budoucnost léčby?
Místo toho, aby pacient polykal čtyři různé pilulky na čtyři různé diagnózy, cílem je vytvořit léčbu, která zasáhne společné genetické kořeny. Je to šance na medicínu, která je méně o nálepkách a více o skutečné chemii vašeho mozku.
Malý tip pro vás: Pokud se zajímáte o duševní zdraví (vlastní či blízkých), nesoustřeďte se jen na diagnózu na papíře. Sledujte konkrétní projevy – spánek, úroveň úzkosti a soustředění. Právě tyto detaily napoví o stavu vaší „biologické sítě“ víc než název nemoci.
Myslíte si, že by se psychiatrie měla přestat držet starých škatulek a začít léčit mozek jako jeden propojený systém? Napište nám do komentářů svůj názor.
