Představte si buňku, která má v popisu práce jediné: požírat rakovinu. Jmenuje se makrofág, což v řečtině doslova znamená „velký jedlík“. Jenže v těle jich často není dost, nebo jsou příliš slabé na to, aby si poradily s agresivním nádorem. Až doteď byl boj s jejich nedostatkem v laboratořích marný.
Vědci z University of Southern California (USC) však právě oznámili průlom, který mění pravidla hry. Našli způsob, jak v laboratorních podmínkách vytvořit prakticky neomezenou zásobu těchto buněčných zabijáků. Pro pacienty, pro které dosavadní možnosti léčby končily u chemoterapie, to může znamenat zásadní obrat.
Proč dosavadní „zázračné“ terapie narážely na zeď
Možná jste už slyšeli o CAR-T terapii. Je to metoda, kdy lékaři vezmou vaše vlastní imunitní buňky, v laboratoři je „přeprogramují“ a pošlou zpět do boje. V Česku se tato léčba už úspěšně využívá u některých typů leukémie, ale má to jeden velký háček.
- Nefunguje na pevné nádory: Zatímco v krvi CAR-T buňky excelují, do tuhého nádoru v plicích nebo játrech se často ani nedostanou.
- Složité pěstování: Makrofágy, které by do nádorů pronikly snadněji, se v laboratoři neuvěřitelně špatně množí.
- Problémy se skladováním: Jsou to křehké buňky, které špatně snášejí mrazení a transport.
Zajímavé články:
Trik s „buněčným mládím“
Tým pod vedením Qi-Long Ying zjistil, že se nemusíme snažit množit samotné makrofágy. Místo toho se zaměřili na jejich „předky“ – takzvané progenitorové buňky (GMP). Tyto buňky mají superschopnost: dokážou se množit téměř nekonečně a přitom si zachovávají svou identitu.
Vědci přišli na to, jaký chemický „koktejl“ těmto buňkám servírovat, aby se začaly masivně dělit. Výsledkem je skalovatelný zdroj armády, kterou lze geneticky upravit tak, aby šla přímo po krku rakovinným buňkám.
Co se stalo v laboratoři?
- Vědci vzali tyto GMP buňky a geneticky je upravili (vytvořili CAR-M).
- Vstříkli je pokusným myším s krevní rakovinou i pevnými nádory.
- Upravené buňky se rozšířily po celém těle a zastavily postup nemoci tam, kde ostatní metody selhaly.
Kdy se to dostane k pacientům?
I když jde o výzkum v laboratoři, paralela s rozvojem T-buněk dává velkou naději. Vlastně jsme právě našli způsob, jak z jedné malé kapky krve vyrobit celou armádu specializovaných vojáků. Ale je tu jedna důležitá nuance: ukazuje se, že úspěch budoucí imunoterapie nezávisí jen na tom, jak chytře buňku naprogramujeme, ale v jakém stádiu jejího vývoje to uděláme.
Změní tento objev přístup k léčbě onkologických onemocnění i v našich nemocnicích během příští dekády, nebo narazí na administrativní bariéry? Co si o takovém „vylepšování“ imunity myslíte vy?
