Představte si energii, která by dokázala napájet celou planetu po miliony let, nebo technologii schopnou pohnout celou sluneční soustavou, aby unikla vesmírné katastrofě. To, co znělo jako zápletka z románu Arthura C. Clarka, právě dostalo reálné obrysy v nové vědecké studii. Ukazuje se, že fyzikální zákony tyto monumentální stavby nezakazují, ba naopak.
Od science fiction k serióznímu inženýrství
Vždycky mě fascinovalo, jak lidstvo touží po kontaktu s něčím větším. Colin McInnes, profesor z univerzity v Glasgow, se rozhodl otestovat naše sny pomocí matematiky. Zaměřil se na takzvané Dysonovy sféry a hvězdné motory – objekty takových rozměrů, že vedle nich naše největší mrakodrapy vypadají jako zrnka písku.
Klíčovým problémem těchto struktur byla vždy jejich stabilita. Jak zabránit tomu, aby se obří zrcadlo nezřítilo přímo do žhavé hvězdy? McInnes zjistil, že řešení je v geometrii a rozložení hmoty, nikoliv v neustálém pohonu.
Co přesně by mimozemšťané mohli stavět?
- Hvězdné motory: Gigantické zrcadlové disky, které využívají tlak záření hvězdy k tomu, aby ji (a celou soustavu) posunuly vesmírem.
- Dysonovy bubliny: Mraky miliard malých reflektorů, které obklopí hvězdu a těží z ní maximum energie.
- Stabilní prstence: Místo plochých disků by struktury měly vypadat spíše jako „tamburína“ s těžkým okrajem, což zajišťuje pasivní stabilitu.
Proč nás to v Česku má zajímat?
Možná si říkáte, že je to příliš vzdálené našim problémům, jako je cena elektřiny nebo počasí v Krkonoších. Ale princip je stejný: i my hledáme udržitelné zdroje. Tato studie nám říká, že civilizace, které přežily miliony let, musely vyřešit energetickou krizi úplně jiným způsobem než my.
Zajímavé články:
V mých očích je nejvíce vzrušující myšlenka „vesmírných archeologických památek“. Vesmír je starý a je dost možné, že tito stavitelé už dávno vyhynuli, ale jejich díla tu stále krouží jako němí svědci jejich geniality. Věda nyní ví, co přesně hledat v datech z teleskopů.
Jak takovou stavbu poznáme?
Astronomové nehledají přímo „kov“, ale anomálie. Pokud hvězda září v infračerveném spektru mnohem více, než by měla, může to být odpadní teplo z megastruktury. Je to jako vidět teplo sálající z vytopeného domu v mrazivé české noci – dům nevidíte, ale víte, že tam někdo žije.
Praktický postřeh pro fanoušky vesmíru: Pokud byste chtěli tyto objekty sledovat, zaměřte se na novinky o „infračervených přebytcích“ u hvězd podobných našemu Slunci. Právě tam se skrývá největší šance na objev století.
Věříte, že jsme schopni v příštích staletích postavit alespoň malý prototyp takového zařízení, nebo je to výsada pouze civilizací na mnohem vyšším stupni vývoje?
