Představte si, že uprostřed naprosté tmy, skoro dva kilometry pod hladinou oceánu, narazíte na něco, co tam podle všech pravidel přírody nemá být. Vědci z Nadace Charlese Darwina právě tohle zažili. Na záběrech z dálkově ovládané ponorky se náhle objevil drobný, zářivě modrý bod, který vědcům vyrazil dech svou barvou i velikostí.
Většina z nás má chobotnice spojené s obřími tvory nebo maskovacími mistry, kteří splývají s okolím. Tento nový druh je ale jiný. Je tak malý, že by se vám pohodlně vešel do dlaně, a jeho barva připomíná spíše drahokam než mořského živočicha. Pro českého čtenáře může být fascinující, že zatímco my v našich vodách hledáme nanejvýš raky, v Pacifiku se právě přepisují učebnice biologie.
Proč vědci odmítli tohoto tvora pitvat
Když se vzorek nové chobotnice, pojmenované Microeledone galapagensis, dostal do rukou expertky Janet Voight v Chicagu, stála před dilematem. Standardně se nový druh popisuje tak, že se rozřeže a zkoumá se jeho zobák, útroby a struktura svalů. Jenže tenhle exemplář byl příliš vzácný a krásný na to, aby ho zničili.
Vědci se proto rozhodli pro moderní technologický postup, který připomíná práci v nemocnici:
Zajímavé články:
- Použili tisíce CT snímků k vytvoření dokonalého 3D modelu vnitřních orgánů.
- Odhalili unikátní řadu přísavek, kterou jiní hlavonožci v této oblasti nemají.
- Všimli si, že ačkoliv je zvrchu blankytně modrá, její spodní část je temně fialová.
Fialové břicho jako tajná zbraň
Možná si říkáte, k čemu je chobotnici v hluboké tmě tak výrazná barva. Odpověď je geniálně praktická. V hlubinách mnoho živočichů při napadení začne světélkovat (bioluminiscence), aby přilákali většího predátora, který útočníka odežene.
Temně fialová membrána na spodní straně chobotnice funguje jako neprůsvitný závěs. Když chobotnice lapí kořist, která začne „blikat“, prostě ji přikryje svým tělem. Tím světlo uhasí a sama zůstane v bezpečí před většími hladovými rybami. Je to v podstatě přírodní zhasínání světla.
Co nás tato malá chobotnice učí o oceánu?
Někdy máme pocit, že naše planeta je již prozkoumaná do posledního metru. Pravda je ale taková, že dno Pacifiku je větší než veškerá souše na Zemi dohromady. Tento objev dokazuje, že příroda má v rukávu stále spoustu triků a že ty největší poklady jsou často ty nejmenší.
Všimli jste si někdy, jak fascinující dokážou být tvorové, kteří žijí v extrémních podmínkách? Co myslíte, kolik takových barevných zázraků ještě čeká na dně oceánu, než je poprvé spatří lidské oko?
