V mládí máme pocit, že času je nekonečno a že si můžeme dovolit na pár let prostě „vypnout“. Jenže věda ukazuje, že dlouhá nečinnost mezi 16. a 24. rokem se neprojeví hned, ale vrátí se jako bumerang o tři desetiletí později. Pokud teď stojíte na místě, nevědomky si zaděláváte na problémy, které pocítíte až v padesáti.
Proč strategie „později“ není tak nevinná, jak se zdá
Období rané dospělosti je přirozeně časem experimentů. Střídání škol nebo hledání první práce je v pořádku. Skutečný problém nastává v momentě, kdy člověk zůstane dlouhodobě bez směru: nestuduje, nepracuje, neučí se řemeslu a nezískává žádnou praxi.
V odborných kruzích se pro tyto mladé lidi vžil termín NEET (z anglického Not in Education, Employment, or Training). Nejde o nálepku pro líné lidi. Za tímto stavem se často skrývá úzkost, rodinné potíže nebo psychické vyčerpání. Nicméně následky pro budoucnost jsou matematicky neúprosné.
Vědci z University College London (UCL) analyzovali data tisíců lidí a došli k mrazivému závěru. Ti, kteří v mládí prožili dlouhé období pasivity, čelili v 51 letech:
- výrazně vyššímu riziku nezaměstnanosti;
- horšímu fyzickému zdraví;
- častějším projevům chronického psychického stresu.
Jizva v biografii: Proč na prvních letech záleží víc, než si myslíte
Pracovní trh se nedívá jen na váš diplom. Máte-li v životopise několikaletou černou díru hned na začátku, přicházíte o víc než jen o peníze. Ztrácíte schopnost dělat chyby v bezpečném věku.
Zajímavé články:
První nepovedená práce, konflikt se šéfem nebo vyjednávání o platu – to vše jsou svaly, které musíte vytrénovat. Pokud s tím začnete až ve třiceti nebo čtyřiceti, učíte se věci, které mají ostatní dávno v malíčku. V padesáti se pak tato propast stává téměř nepřekonatelnou.
Zkušenosti z mládí fungují jako složené úroky v bance. Malý vklad na začátku vytvoří obrovský rozdíl na konci. Bez tohoto základu se padesátka mění v boj o přežití namísto zaslouženého klidu.
Jak se z bludného kruhu vymanit?
Pokud máte pocit, že jste uvízli, zapomeňte na velkolepé plány. Potřebujete první schod, ne celou stěnu. V mém okolí vždy nejlépe fungovaly tyto kroky:
- Malý denní režim: Vstávání ve stejnou dobu a alespoň jedna splněná povinnost denně vrací pocit kontroly.
- Krátké kurzy: Nehledejte hned profesi snů. Stačí řidičák, základy účetnictví nebo kurz vaření. Cokoliv, co vám vrátí strukturu.
- Dobrovolnictví: Je to nejlepší způsob, jak získat první řádek do CV bez tlaku na výkon.
V padesáti to nebolí kvůli penězům, ale kvůli nedostatku možností
Největší cenou za „pauzu v mládí“ není prázdné konto. Je to pocit nesvobody. V padesáti člověk zjistí, že má mnohem méně možností volby. Má méně kontaktů, nižší sebevědomí a větší strach ze změny.
Ale pozor, není to rozsudek smrti. Kariéru lze změnit i ve zralém věku. Jenže čím dříve se začnete hýbat, tím méně sil vás bude stát někoho dohánět. Život totiž nečeká na neutrálu. Jede dál, a čím déle stojíte na nástupišti, tím rychleji se vám vlak vzdaluje.
Máte ve svém okolí někoho, kdo si v mládí vybral „dlouhou pauzu“? Jak se mu daří dnes a co byste mu vzkázali?
