Představte si dálnici, kde se nemusíte stresovat kolonami ani agresivními řidiči v levém pruhu. Zní to jako sen, ale pro švýcarské úřady se tento úsek stal spíše logistickým rébusem. V kantonu Curych totiž stojí čtyřproudová dálnice A50, po které skoro nikdo nejezdí, a stát se nyní rozhodl k radikálnímu kroku.
V mé praxi jsem viděl mnoho silničních projektů, ale tento je skutečně unikátní. Švýcarsko se rozhodlo tuto dálnici „degradovat“ na běžnou silnici první třídy. Co to znamená pro řidiče? Dva pruhy zmizí, asfalt nahradí zeleň a na tachometru neuvidíte víc než 80 km/h. Nejde o havarijní stav, ale o střízlivý ekonomický propočet.
Když je infrastruktura příliš velká pro realitu
Dálnice A50 u německých hranic měří jen zhruba čtyři kilometry. Původně měla být součástí velkolepého plánu na propojení Winterthuru a Basileje ze 70. let. Jenže, jak už to občas bývá, ambice narazily na finance a zbytek trasy se nikdy nepostavil.
Proč se tedy úřady rozhodly k tak nepopulárnímu kroku, jako je snížení rychlosti? Odpověď je v číslech:
- Denně zde projede méně než 14 000 aut.
- Pro srovnání: běžné okresní silnice v okolí Curychu často zvládají dvojnásobný provoz.
- Údržba dálničních svodidel, značení a čtyř pruhů stojí miliony franků, které nedávají smysl.
Všiml jsem si zajímavého trendu: Švýcarsko se přestává bát přiznat, že některé betonové stavby z minulosti jsou dnes prostě zbytečné.
Zajímavé články:
Zpátky k přírodě: Asfalt ustoupí orné půdě
Tohle mě na celém projektu baví nejvíce. Švýcaři nehodlají nečinně přihlížet, jak prázdný asfalt chátrá. Plán je jasný: přebytečné dva jízdní pruhy budou fyzicky odstraněny.
Plocha, kterou dálnice desítky let zbytečně zabírala, se vrátí přírodě nebo zemědělcům. V zemi, kde je každý metr čtvereční půdy drahý (podobně jako v našich horských oblastech nebo v okolí velkých měst), je to logický krok. Udržitelnost zde vyhrála nad prestiží dálniční známky.
Praktický dopad pro cestovatele
Pokud se chystáte směrem k německé hranici přes kanton Curych, počítejte s tímto „zpomalením“. Mimochodem, Švýcarsko tímto krokem uvolňuje ruce (a peníze) pro jiné uzly. Jen o kousek dál se totiž jiná křižovatka rozšiřuje, protože tamní provoz 28 000 aut denně už stávající kapacita nezvládala.
Je to konec éry nekonečného rozšiřování?
Příběh dálnice A50 nám ukazuje, že „více pruhů“ neznamená vždycky „více radosti“. Někdy je chytřejší přiznat chybu v plánování ze sedmdesátek a vrátit krajině její původní tvář. Je to lekce z racionality, která by mohla inspirovat i další evropské státy bojující s údržbou předimenzovaných silnic.
Co si o tom myslíte vy? Měli bychom i v našich podmínkách uvažovat o zúžení málo využívaných silnic ve prospěch přírody, nebo je asfalt „posvátný“ a rychlost by se měla spíše zvyšovat? Dejte nám vědět v komentářích.
