Mnoho lidí touží po tom, že v důchodu prodají svůj byt v paneláku a odstěhují se do klidu přírody. Představa ranní kávy na terase a vlastních rajčat ze skleníku je lákavá. Jenže realita života mimo město bývá pro seniory často tvrdým nárazem do zdi.
Past jménem „nekonečný seznam úkolů“
Zatímco v Praze nebo Brně většinu starostí o dům řeší SVJ nebo správcovská firma, v domku na vesnici jste na všechno sami. Tráva roste bez ohledu na to, zda vás bolí záda, a zahrada vyžaduje pozornost každý den. Moje známá, říkejme jí Jana, se s manželem přestěhovala z bytu do domku u lesa v domnění, že si konečně odpočinou. Místo klidu si ale pořídili druhý úvazek bez nároku na dovolenou.
V čem bývá největší háček? Mnohdy přehlížíme fakt, že venkov neodpouští nečinnost:
- Zahrada jako diktátor: Záhonky vyžadují rytí, pletí a nekonečné zalévání, jinak se změní v džungli.
- Odpadové hospodářství: Žádná shozová šachta na odpadky neexistuje, vše si musíte vyřešit sami.
- Sezónní galeje: Podzim znamená sběr tun listí a jablek, zima zase nekonečné odhazování sněhu, aby se člověk dostal k autu.
Starý dům je projekt, který nikdy nekončí
Většina „důchodových snů“ se realizuje v domech starších 20 či 30 let. Na první pohled vypadají zachovale, ale po první zimě začnou vyplouvat problémy. Jednou proteče střecha, jindy začne stávkovat čerpadlo ve studni nebo vlhne sklep. V mém okolí jsem si všiml, že lidé kolem sedmdesátky už nemají sílu ani chuť shánět řemeslníky, kteří navíc na vesnici často odmítají jezdit kvůli malým zakázkám.
Zajímavé články:
Logistika je dalším nepřítelem. Cesta do nejbližšího supermarketu nebo k lékaři se v zimních měsících mění v nebezpečnou expedici. Co bylo v padesáti letech „příjemnou procházkou“, je v sedmdesáti bariérou, která vás izoluje od světa.
Praktický tip pro ty, kteří o stěhování uvažují
Než se rozhodnete prodat městský byt, zkuste si v dané lokalitě pronajmout dům na zkušební rok. Teprve prožití všech čtyř ročních období vám ukáže, jestli vás víc těší vůně posekané trávy, nebo vás více děsí nutnost tu trávu každých deset dní sekat.
Venkov je krásný, ale vyžaduje kondici, kterou nám věk postupně bere. Nakonec se mnozí po pár letech vrací zpět do města, unavení z neustálé údržby majetku. Opravdu stojí ten kousek vlastní zahrady za tu fyzickou dřinu, která nikdy nekončí?
Co si o tom myslíte vy? Je podle vás lepší stáří v pohodlném bytě se službami nadosah, nebo svoboda na venkově vykoupená mozoly? Napište nám do komentářů.
